Některé základní pojmy elektromagnetického záření
1. Běžné zdroje elektromagnetického záření
Obecně řečeno, radarové systémy, televizní a rádiové přenosové systémy, vysokofrekvenční indukční a středně ohřívací zařízení, radiofrekvenční a mikrovlnná lékařská zařízení, různá elektrická zpracovatelská zařízení, komunikační vysílací stanice, satelitní pozemní komunikační stanice, velké elektrárny, přenosová a transformační zařízení Vysokonapěťová a ultravysoká přenosová vedení, vlaky metra a elektrické vlaky, stejně jako většina domácích spotřebičů, mohou generovat různé formy, frekvence a intenzity zdrojů elektromagnetického záření.
2. Rozdělení oblasti pole elektromagnetického záření
Pole elektromagnetického záření se obecně dělí na pole vzdálené a blízké pole.
2.1 Blízké pole a charakteristiky
Oblast se středem kolem zdroje pole v rozsahu vlnových délek se obvykle nazývá blízké pole, také známé jako snímací pole.
Pole odpovědi. Blízké pole má obvykle následující vlastnosti:
Neexistuje žádný jednoznačný proporcionální vztah mezi silou elektrického pole a silou magnetického pole v blízkém poli. Jmenovitě: E1 377H. Obecně platí, že u zdrojů pole s vysokým napětím a nízkým proudem (jako jsou vysílací antény, napáječe atd.) je elektrické pole mnohem silnější než pole magnetické. U zdrojů pole s nízkým napětím a vysokým proudem (jako jsou formy v některých zařízeních pro indukční ohřev) je magnetické pole mnohem silnější než pole elektrické.
Síla elektromagnetického pole v blízkém poli je mnohem větší než ve vzdáleném poli. Z tohoto pohledu by se elektromagnetická ochrana měla zaměřit na blízké pole.
Intenzita elektromagnetického pole v blízkém poli se rychle mění se vzdáleností, což má za následek významnou nerovnoměrnost v tomto prostoru.
2.2 Vzdálené pole a vlastnosti
Prostorový rozsah mimo poloměr jedné vlnové délky se středem ve zdroji pole se nazývá vzdálené pole, známé také jako pole záření. Hlavní charakteristiky vzdáleného pole jsou následující:
Ve vzdáleném poli je téměř veškerá elektromagnetická energie vyzařována a šířena ve formě elektromagnetických vln a útlum intenzity záření v tomto poli je mnohem pomalejší než v indukčním poli.
Ve vzdáleném poli je vztah mezi intenzitou elektrického pole a intenzitou magnetického pole následující: v Mezinárodní soustavě jednotek E=377H je směr elektrického pole a magnetického pole vzájemně kolmý, a obě jsou kolmé ke směru šíření elektromagnetických vln.
Vzdálené pole je slabé pole a jeho síla elektromagnetického pole je relativně malá.
2.3 Význam rozdělení na blízké a vzdálené pole
Obvykle je u pevného zdroje elektromagnetického záření, který může generovat určitou intenzitu, intenzita elektromagnetického pole záření blízkého pole poměrně vysoká, proto bychom měli ochraně blízkého elektromagnetického záření věnovat zvýšenou pozornost. Ochrana před elektromagnetickým zářením v blízkém poli zahrnuje nejprve ochranu pracovníků a jednotlivců v blízkém poli a následně ochranu různých elektronických a elektrických zařízení umístěných v blízkém poli. U vzdáleného pole je vzhledem k relativně slabému elektromagnetickému poli škoda pro člověka obvykle malá. V tomto případě je hlavním faktorem, který bychom měli zvážit, ochrana signálu. Kromě toho by měl existovat koncept blízkého pole, který označuje frekvenční rozsah od 30 MHz v krátkém pásmu do 3000 MHz v mikropásmu, se kterým přicházíme nejčastěji do styku, s rozsahem vlnových délek od 10 metrů do 1 metr.
