Protiopatření proti vlivům na infračervené teploměry
Poruchy elektrického zařízení, ať už způsobené proudovými účinky nebo poruchami vytápění (poruchy vodivých obvodů), mají topný výkon úměrný druhé mocnině hodnoty proudu zátěže. Porucha ohřevu způsobená napěťovým efektem (porucha izolačního média) má topný výkon úměrný druhé mocnině provozního napětí. Proto pracovní napětí a proud zátěže zařízení přímo ovlivní účinnost infračervené detekce a diagnostiky poruch. Zvýšení svodového proudu může způsobit nerovnoměrné napětí v některých vysokonapěťových-zařízeních. Pokud neběží žádná zátěž nebo je zátěž velmi nízká, způsobí to poruchu zařízení a nevýznamné zahřívání. I když dojde k závažnějším poruchám, nelze je odhalit v podobě charakteristických tepelných anomálií. Pouze když zařízení pracuje při jmenovitém napětí a zátěži je vyšší, zahřívání a nárůst teploty se stávají závažnějšími a charakteristické tepelné anomálie místa poruchy jsou zřetelněji odhaleny. Proto, aby bylo dosaženo spolehlivých výsledků detekce během infračervené detekce, je nutné zajistit, aby zařízení pracovalo co nejvíce při jmenovitém napětí a plné zátěži. I když nelze dosáhnout nepřetržitého provozu při plném zatížení, měl by být vypracován provozní plán tak, aby zařízení mohlo fungovat při plném zatížení po určitou dobu (například 4–6 hodin) před a během procesu detekce, což umožní dostatečnou dobu ohřevu vadné části zařízení a zajistí stabilní nárůst teploty na jejím povrchu.
Vzhledem k tomu, že při infračervené diagnostice poruch elektrického zařízení jsou kritéria pro diagnostiku poruch často založena na nárůstu teploty zařízení při jmenovitém proudu. Proto, když je skutečný provozní proud během detekce menší než jmenovitý proud, měl by být nárůst teploty v místě poruchy zařízení měřený na místě převeden na nárůst teploty při jmenovitém proudu.
