Dvoubarevný infračervený teploměr vyzařující povrch
Jakýkoli infračervený měřicí přístroj má měřit výkon infračerveného záření na povrchu elektrického zařízení, aby získal informace o teplotě zařízení. A v případě infračervených diagnostických přístrojů přijímajících stejný výkon infračerveného záření z cíle, v důsledku různé emisivity povrchu cíle, získají různé výsledky detekce. To znamená, že při stejném zářivém výkonu platí, že čím nižší je emisivita, tím vyšší bude zobrazena teplota. Emisivita povrchu předmětu je dána především povahou materiálu a stavem povrchu (jako je povrchová oxidace, nátěrový materiál, drsnost a stav nečistot atd.). Pro aplikaci infračervených termovizních přístrojů k přesnému měření teploty elektrického zařízení je tedy nutné znát hodnotu emisivity kontrolovaného cíle, a tuto hodnotu zadat do počítače jako důležitý parametr pro výpočet teploty, resp. upravte hodnotu ε-korekce infračerveného měřicího přístroje za účelem opravy emisivity výstupní hodnoty naměřené teploty. Eliminovat dopad emisivity na výsledky detekce u dalších dvou protiopatření jsou: při použití infračervené termografie pro měření, emise, která má být korigována, aby se zjistila hodnota emisivity povrchu měřených součástí zařízení, korekce emisivity, aby se získal spolehlivé výsledky měření teploty pro zlepšení spolehlivosti detekce; pro infračervenou detekci komponent zařízení s častou závadou, aby byly výsledky detekce dobře srovnatelné, můžete použít aplikaci vhodného nátěrového nátěru pro zvýšení a stabilizaci hodnoty emisivity, abyste získali skutečnou teplotu povrchu měřeného zařízení.
Sklon je poměr emisivity v monochromatickém širokopásmovém režimu k emisivitě v monochromatickém úzkopásmovém režimu a používá se v režimu dvoubarevného měření teploty k výpočtu naměřené teploty. Protože emisivitu v úzkopásmovém režimu nelze upravit, zjistíme ji vydělením monochromatické širokopásmové emisivity hodnotou sklonu.
Pokud potřebujete zaznamenat úzkopásmovou teplotu, nastavte úzkopásmovou emisivitu na hodnotu vyšší než 1.00 (nebo nižší než 0,10) úpravou sklonu a širokopásmové emisivity.
Emisivita je míra schopnosti objektu vyzařovat infračervené světlo. Tato hodnota se může pohybovat od {{0}} (pro zrcadla) do 1.0 (pro černá tělesa), a pokud je emisivita nastavena na hodnotu vyšší než je skutečná emisivita, hlavice senzoru bude číst nízko. Pokud je například skutečná emisivita objektu 0,9 a nastavená hodnota je 0,95, naměřená teplota bude nízká.
Jak určit sklon
Mezi efektivní metody stanovení sklonu patří měření teploty objektu pomocí sondy (např. RTD), termočlánku nebo jiné vhodné metody. Jakmile je získána skutečná teplota, upravuje se nastavení emisivity, dokud se teplota naměřená na hlavici snímače nerovná skutečné naměřené teplotě, pak se získá správná hodnota strmosti.
Jak určit emisivitu
1. Určete skutečnou teplotu objektu pomocí sondy (např. RTD), termočlánku nebo jiné vhodné metody. Upravujte hodnotu emisivity tak dlouho, dokud nebude naměřená teplota na snímací hlavě stejná jako skutečná teplota, tj. nebude získána správná emisivita.
2. Pokud může být část povrchu předmětu potažena, může být povrch předmětu zčerněn nelesklými sazemi, v tomto okamžiku je emisivita asi 0,98. Nastavte emisivitu na 0.98 a změřte teplotu černěné části. *Poté změřte oblast přilehlou k zčernalé části předmětu a upravte emisivitu, dokud nebude naměřená teplota rovna skutečné teplotě. Poté se získá správná emisivita.
3. Optimalizujte měření povrchové teploty podle následujících pokynů:
1, Pomocí měřícího přístroje zjistěte emisivitu předmětu.
2. Vyhněte se co nejvíce odrazům; chránit objekt před vysokoteplotními zdroji tepla v okolním prostředí.
3, Pokud má objekt vysokou teplotu a je k dispozici několik vlnových délek, které se částečně překrývají, vyberte kratší vlnovou délku.
4, pro průsvitné materiály, jako je sklo; měření teploty by mělo zajistit, aby teplota pozadí byla rovnoměrná a nižší než teplota objektu.
5, když je emisivita menší než 0.9, snímací hlava a povrch cílového objektu by měly být pokud možno kolmé. Nedovolte, aby úhel mezi osou hlavy snímače a normálou povrchu předmětu byl větší než 45 stupňů!
