Klasifikace digitálního hlukoměru Princip činnosti digitálního hlukoměru
Digitální hlukoměr, také známý jako digitální hlukoměr a zvukoměr, je základní přístroj používaný k měření hluku. Obecně se skládá z kondenzátorového mikrofonu, předzesilovače, atenuátoru, zesilovače, sítě frekvenčního měřiče a měřiče efektivní hodnoty.
Klasifikace digitálních hlukoměrů
1. Z objektu měření lze rozdělit na charakteristické měření hluku prostředí (zvukové pole) a měření charakteristik zdroje zvuku.
2. Z časových charakteristik zdroje zvuku nebo zvukového pole lze rozdělit na měření hluku v ustáleném stavu a měření hluku v nestabilním stavu. Nestacionární hluk lze rozdělit na periodický hluk, nepravidelný hluk a pulzní zvuk.
3. Z frekvenčních charakteristik zdroje zvuku nebo zvukového pole jej lze rozdělit na širokopásmový šum, úzkopásmový šum a šum obsahující výrazné složky čistého tónu.
4. Z přesnosti požadavků měření lze rozdělit na přesné měření, inženýrské měření a hlukový průzkum.
Princip měřiče hluku
Hlukoměr se používá především k měření hluku a klasifikace měření hluku zahrnuje především tyto typy:
1. Z objektu měření lze rozdělit na charakteristické měření hluku prostředí (zvukové pole) a měření charakteristik zdroje zvuku.
2. Z časových charakteristik zdroje zvuku nebo zvukového pole lze rozdělit na měření hluku v ustáleném stavu a měření hluku v nestabilním stavu. Nestacionární hluk lze rozdělit na periodický hluk, nepravidelný hluk a pulzní zvuk.
3. Z frekvenčních charakteristik zdroje zvuku nebo zvukového pole jej lze rozdělit na širokopásmový šum, úzkopásmový šum a šum obsahující výrazné složky čistého tónu.
4. Z přesnosti požadavků měření lze rozdělit na přesné měření, inženýrské měření a hlukový průzkum.
